Článek navazuje na předchozí díl
Autorem textu je: Edgar Josef Korherr
Dnes se hlasy proti katechismu považují za věcné a co možná bez předsudků se tak narazí na různé kořeny kritiky, které vybízejí různé odpovědi:
--> Mnoho těch, kteří v minulosti a možná i ještě v současnosti odmítají katechismus, myslí přitom na tradiční učebnici.
--> Někteří myslí rozdílně. Známý innsbrucký liturgik a katecheta Josef Andreas Jungmann SJ v roce 1935 položil otázku „jestli je Katechismus vůbec možný jako systematické znázornění křesťanského učení pro děti (ZŠ); jestli není větší zátěží než podporou náboženského učení...“ Jungmann zmínil v návaznosti na Gustava Götzla, který byl dlouholetým předsedou Německého spolku katechetů a vydavatelem (Mnichovských) Katechetických listů, „že vlastně teprve až se začínající dospělostí se probouzí také smysl pro větší souvislosti.“ Nabízí se otázka, zda jsou
katechismy v tradiční podobě smysluplné a nápomocné pro lidi v každém věku. A zároveň Jungmann naznačuje, že mladý věk je ten správný čas pro celkový přehled
v dosavadním pochopení.
Po odborné stránce by v této souvislosti byly zkoumány otázky typu:
--> Další námitka proti katechismu má hlubší kořeny. Jak nám ukazuje textově kritický průzkum posledních desetiletí, existují od biblických dob různé teologické školy a sídla. Synoptická evangelia pojednávají Kristovo mystérium nejprve od člověčenství Krista až k celému Kristovu tajemství. Evangelium sv. Jana vychází z boží přirozenosti slova a od toho ke vtělení slova. Oba ale vidí Kristovo tajemství v celkovém pohledu. Ten, kdo se podívá na teologii 20. století, rozpozná, že na poli víry existuje také více stanovisek, způsobů pohledů, interpretací apod. Nyní musí Katechismus ve vší otevřenosti zaujmout stanovisko ve svých vysvětleních kerygmatu, křesťanského poselství v mnoha oborech. A přesně proto se mnozí obávají o otevřenost a volnost, mají strach z indoktrinace a z nevhodné uniformace, reglementace víry a ne jejího rozkvětu apod. Ten, kdo z těchto důvodů odmítne katechismus, musí se nejprve zeptat, jaký pohled církevního učitelského úřadu a jakou představu má o osobitosti zvěstování této knihy. Zde neplatí: O zásadním a stanovém se nemá diskutovat. Musí si zvážit, že pro zvěstování a učení víry platí jiné zákonitosti než pro teologicko-vědecké debaty a zásadní diskuze. Katechismus není obchod, který každému a každé nabídne v příslušných regálech k výběru, co mu nebo jí slíbí. Spíše lze Katechismus srovnat s návodem k použití lékařského přístroje nebo s popisem cesty v průvodci. Nemůže se něco libovolně vynechat nebo přidat, riskovat tak a pochybit.
Jaký postoj se má ke Katechismu zaujmout? Uvítat ho nebo odmítnout? Nezávisí to jen na vlastním postoji k této knize, nýbrž také k víře a církvi. Každý, kdo Katechismus odmítá, stejně tak ten, který ho uvítá, si musí sebekriticky uvědomit tuto podmínku, které se jen těžko vyhne. Přibývá mnoho kritiků, kterým nejde jen o pravdivost a srozumitelnost víry, ale koneckonců (a možná nevědomě) o trvání na důvěrném způsobu vyjadřování od dětství po mládež – tedy o katechismu v tradiční podobě. Existuje odpůrce Katechismu, který svým odmítáním ve své podstatě odmítá úplně něco jiného. Jsou to povinnosti z jeho dřívější náboženské výchovy, je to pouze určitý styl církevních autorit, jsou to obsahy víry. Pastorální teolog a dlouholetý předseda Německého spolku katechetů Adolf Exeler upozornil ve vlastním zveřejnění v Katechetických listech už rok před fórem o Katechismu na čtyři otázky, které mají vést autory Katechismu pro mladé:
Pokračování vyjde v pátek, 20. 1. 2012.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.